Značka Atari a její návrat do obýváků

Atari už dnešním hráčům moc neříká. Kdysi videoherní průkopník a značka, která se stala synonymem domácích videoherních systémů v 70. letech, neobstála v tvrdé konkurenci a zmizela ze scény.  Historie Atari se začala psát v roce 1972, kdy Nolan Bushnell a Ted Dabney společně založili společnost, která zásadně ovlivnila formování tehdejšího videoherního průmyslu – přinesla světu arkádové automaty se hrou Pong a následně i domácí Pong Home. Následoval raketový růst, přičemž nejslavnější éra značky Atari započala v roce 1976, kdy musela společnost reagovat na domácí herní videosystém s označením VES (Video Entertainment System, později známý jako Channel F) od firmy Fairchild Camera and Instrument. Odpovědí Atari byla herní konzole Video Computer System neboli VCS. Později se tento domácí systém zapsal do historie videoherního průmyslu jako Atari 2600.

Divoké sedmdesátky

V roce 1976 konzoli zkonstruovali Joe Decuir a Jay Miner, který byl zároveň vedoucí projektu. Podkladem jim byl první prototyp VCS, jenž pro Atari vyvinuli Steve Mayer a Ron Milner z poradenské společnosti Cyan Engineering ze společnosti Grass Valley. Konzole měla ikonické dřevěné šasi, které vytvořili Douglas Hardy a Fredrick Thompson. Na rozdíl od systému VES, který produkoval pouze černobílý obraz bez zvuku, měl systém Atari nejen kvalitní zvuky, ale i barevný obraz s paletou 256 barev. VCS byla jednou z prvních konzolí řízených mikroprocesorem. V létě téhož roku přišel do Atari programátor Larry Kaplan, který pro VSC vytvořil úplně první hru – Air-Sea Battle. Hry byly uloženy v zásuvných modulech (jeden modul = jedna hra), jako ovladače sloužily dva externí joysticky. Značka Atari se na konci 70. let stala součástí Warner Communications a fungovala do roku 1984, kdy se v důsledku krize, kterou vyvolalo přesycení trhu nanicovatými hrami a konzolemi, firma rozpadla a rozdělila.

Atari korporátem

Z krize Atari vyvedl Jack Tramiel, zakladatel Commodoru, který společnost od Warner Communications koupil a započala éra Atari Corporation, společnosti, která už rozšířila pole své působnosti i mimo oblast videoherního průmyslu. Jack Tramiel od konzolí zprvu úplně upustil a značka Atari v klíčovém období z trhu herních konzolí úplně zmizela, v důsledku této situace převzalo nadvládu nad americkým videoherním trhem Nintendo. Návrat na výsluní se Atari už nikdy nepodařil, přestože v roce 1989 společnost přišla s celkem podařeným a nadčasovým handheldem Lynx, který měl dokonce i barevný displej. Nešlo však o výsledek vývoje Atari, ale o licenci společnosti Epyx, která neměla na výrobu finance. Nicméně kvůli nepřesvědčivému marketingu a problémům s dodávkou displejů ve strategické předvánoční sezóoě Lynx propadl a veškerá pozornost se upřela ke konzoli GameBoy od Nintenda.

V roce 1993 se na CESu ukázal systém Atari Jaguar 64, nejvýkonnější herní konzole své doby. Jaguar nabídl paletu 16 milionů barev (24 bit), zvuk v CD kvalitě (16 bit), víceprocesorový RISC systém (pět procesorů ve třech čipech), rozlišení 800 × 576 bodů a podporu jpegi mpeg komprese. Výstup obrazu s podporou norem NTSC, PAL, S-Video a RGB. Hry byly dodávány v zásuvných modulech o kapacitě 6 MB. Společnost Atari hodně apelovala na to, že Jaguar je 64bitový stroj. Pravdou však je, že jediné 64bitové součásti Jaguara byly jeho objektový a Blitter čip a paměťová sběrnice. Později byl Jaguar doplněn o přídavnou jednotku CD-ROM a hry byly vydávány i na CD. Bídný marketing, složitost systému pro vývojáře a konkurence v podobě Segy Saturn, Nintenda 64 a později i PlayStationu odsoudila Jaguara k neúspěchu. Přestože se Jaguar na trhu neprosadil, patří mu čestné místo, neboť jde o poslední oficiální produkt společnosti Atari Corporation.

Smutná retro vlna

Značka Atari byla prostě legendární, nehledě na to, že úspěšných a dobrých konzolí vlastně moc nevydala. Už v roce 1995 začala jihokorejská společnost Nics Electronic Company vyrábět 8bitovou herní konzoli s názvem TV-Boy, která nejenže vypadala skoro stejně jako staré „dřevěné“ Atari VCS z roku 1977, ale současně měla integrováno jejich 127 her. Nicméně během dospívání konzolového trhu, kdy se na trůn usadila společnost Sony a neochvějně vládne až doteď (co s pozicí Sony udělá nástup cloudového hraní, bude ještě zajímavé sledovat), se značka Atari vytratila. Licence a příležitosti se chopila společnost AT Games, americký výrobce, který od roku 2011 chrlí na trh opravdu bídné retro konzole nazvané Atari Flashback. Ty jsou reminiscencí systémů Atari 2600 a Atari 7800. Nicméně značku Atari čeká ještě (minimálně) jedna resuscitace.

Ataribox neboli Atari VCS

Je to dva roky, co se začaly objevovat zkazky, že se chystá velkolepý návrat značky Atari na trh videoherních konzolí. Netrvalo dlouho a objevil se první oficiální teaser následovaný odhalením designu a je tomu přesně rok, co se rozeběhly kampaně a předobjednávky na crowdfundingových portálech, jako je například Indiegogo. Doslova během pár minut od spuštění byla cílová částka vybrána, celkem se jen na Indiegogo podařilo od více než 11 500 backerů vybrat více než tři miliony dolarů. Původně avizována dodávka konzolí, která měla proběhnout ve druhém čtvrtletí letošního roku, ale byla odložena kvůli tomu, že bude konzole nakonec ještě vybavena lepším hardwarem – nová specifikace zahrnuje čip se dvěma jádry Zen místo původního modelu z řady Bristol Ridge a grafickou kartu Radeon Vega. Výsledkem má být nejen vyšší výkon, ale i lepší chlazení a nižší hlučnost. Konzole by tak měla přijít prvním šťastlivcům někdy ke konci roku 2019. Avšak jak už jsme se několikrát přesvědčili, dodávky hardwaru z podobných kampaní se často protahují, a už se opakovaně stalo, že z nich nakonec sešlo a ambiciózní projekty skončily stejně náhle, jako začaly. A to se můžou nakrásně ohánět značkou, kterou chtějí. Nicméně nepředbíhejme a pojďme se podívat detailněji, čím chce Atari VCS ohromit a proč už teď jsou na místě pochybnosti o tom, zda má šanci prorazit.

Návrat klasiky

Nový systém Atari VCS, na jehož vývoji se podílejí kromě týmu vedeného Frédéricem Chenaisem také technologičtí partneři v čele AMD, Flexem nebo PowerA, chce změnit způsob, jak dnešní uživatelé interagují s televizí, a jeho vývojáři by se rádi vrátili ke kořenům Atari a jeho bohaté historii. Vždyť to byla značka Atari, kdo přitáhl široké masy k domácímu hraní. Jenže v roce 2019 je už situace trochu jiná, před televizi usedá generace, která videohry dobře zná. Co tedy bude tím hlavním tahákem?

Obsah

Atari VCS nabídne klasické arkádovky, ale také nejnovější moderní i indie tituly od řady nezávislých vývojářů. Systém bude postaven na open sourcovém linuxu, takže uživatel bude moci přidávat svůj vlastní software a aplikace. Plánovaná řada periferií a příslušenství Atari VCS umožní vybudovat vlastní unikátní zážitky a systém půjde také propojit s chytrým příslušenstvím v domácnosti (je to otázka, nakolik to bude přínosné). Proprietární uživatelské rozhraní bude možné ovládat hlasem, bude mít integrovaný webový prohlížeč a samozřejmostí je možnost připojení k internetu pro plný přístup ke všemu, co může síť nabídnout k vytvoření skutečně personalizovaného zážitku. Do začátku dostanou hráči Atari Vault, tedy trezor, kde najdou více než stovku klasických titulů. Půjde také o vůbec první konzoli honosící se značkou Atari, která bude připojená k internetu. Samozřejmě s tím souvisí také vlastní služba Atari VCS Store, který slibuje novou unikátní zkušenost (jak jinak). Ke spolupráci značka Atari přizvala strategické partnery (s jejich odhalením dost otálí), se kterými hodlá poskytovat „vzrušující a rozmanité“ hry a další obsah. Hráči budou podle dosavadních slibů první den naprosto nadšeni, tak se nechme překvapit. Do oficiálního vydání konzole prý přibude další exkluzivní obsah ke stažení a také se Atari VCS hlásí ke streamování, takže pokud tomu správně rozumíme, bude možné hrát hry i online. Pro využívání online služeb a streamování bude vyžadováno předplatné.

Designová záležitost

Tvůrci se pyšní designem nové konzole, který je inspirován tou klasickou (a nevzhlednou) Atari 2600, nutno uznat, že se jim naštěstí podařilo estetiku 70. let nechat daleko za sebou a výsledkem je docela příjemný, nerušivý vzhled. Existují dvě varianty konzole – Collector’s Edition, s dřevěnými prvky (té bylo omezené množství a zakoupit ani předobjednat se nyní nedá), a Onyx, elegantní černé provedení.

Comebacku se dočkal i ikonický joystick CX40, nicméně protože joysticky skončily (právem) v propadlišti dějin, bude mít Atari VCS i moderní gamepad, který se bude připojovat přes Bluetooth nebo USB a bude kompatibilní i s PC a „androidími“ zařízeními. Podle tvůrců půjde ke konzoli Atari připojit snad cokoliv – ovladače, myši, klávesnice, externí disky, webkamery, mikrofony, reproduktory, sluchátka… zkrátka cokoliv, co připojujete přes USB nebo Bluetooth k PC. K televizi či monitoru se bude konzole připojovat přes HDMI, k internetu přes Wi-Fi nebo Ethernet.

Pro koho je Atari VCS

Možnost zahrát si klasiky na konozli Atari není zrovna tak jedinečná a neodolatelná. Většina toho lepšího, co pro konzole atari vzniklo, se dá dobře sehnat i si zahrát online, řada „odstrašujících“ generických nesmyslů, kterými se ostatně také systém Atari 2600 nechvalně proslavil, nechť si hnije v křemíkovém nebi nebo v zemi a Alamogordu v Novém Mexiku, kam patří. Je na místě říct, že Atari VCS bude především záležitost pro vyznavače nostalgie, tedy pro ty, kteří si pamatují útrapy s načítáním her z magnetofonové pásky a i o půlnoci by dali dohromady jednoduchý program v BASICu. Dnešní hráči budou Atari VCS úspěšně ignorovat, protože nepřináší nic nového, zajímavého ani unikátního.

Atari VCS se nebude moci měřit se současnými nebo očekávanými next-gen konzolemi. Sice konzole troufale přichází s cenovkou 239 dolarů (jen základní konzole bez ovladačů, s oběma ovladači vyjde na 329 dolarů, samotný joystick pak stojí 49 dolarů, gamepad 59 dolarů), což není zrovna atraktivní vzhledem k tomu, že zde hráči najdou jen zdarma hry, jejichž gamedesign názorně ukazuje, proč v polovině 80. let videoherní průmysl zkolaboval. Atari VCS, pokud se po prvním odkladu vydání skutečně dočkáme, bude s největší pravděpodobností jen jednorázová záležitost, na kterou čeká podobný osud, jako potkal Ouyu… Pamatuje si ještě někdo vůbec Ouyu?