Herní notebooky v roce 2018: Špičkový výkon i přijatelné ceny

Ještě nedávno bylo možné říci, že herní notebooky byly velké, těžké, hlučné a drahé. V poslední době však tento segment přenosných počítačů prodělal velký pokrok, svým výkonem se přiblížil stolním počítačům a ani rozměry a hmotnost notebooků již pro transport nutně nevyžadují osobní automobil nebo jiný dopravní prostředek. Díky klesajícím cenám jsou navíc dostupné stále širší skupině zákazníků.

Co vlastně za termínem „herní notebook“ hledat? Samozřejmě se nabízí říci, že notebook s výkonem pro bezproblémové hraní moderních her. Z této charakteristiky můžeme vycházet, ale situace je složitější. Kromě dostatečně dimenzovaného hardwaru a chladicí soustavy se od běžné produkce gamingové modely nejvíce liší svým vzhledem a důrazem na vybrané součásti, jako jsou klávesnice, displeje nebo ozvučení.

Počítejte s tím, že drtivá většina herních mašin je „jiná“. Od běžné produkce je většinou rozeznáte na první pohled. K typickým rysům patří větší rozměry, masivní žebroví chladičů nebo množství svítících prvků (klávesnicemi počínaje, logy a chladiči konče). Právě design je jednou z věcí, které často brání využívání herních notebooků na místě pracovních stanic, přestože výkonově často zástupci této kategorie patří na špičku.

Herní notebooky má dnes v nabídce většina hlavních výrobců. Jmenovat můžeme Acer (a řadu Predator), Asus (Republic of Gamers), Dell (Alienware a modely s přídavkem „Gaming“), Eurocom (zejména modely řady Sky), HP (Omen), MSI (modely řady GE, GL, GP, GS), Lenovo (Legion) nebo Razer (Blade).

Ceny nejlevnějších herních notebooků začínají pod hranicí třiceti tisíc korun a rostou až do extrémních částek přesahující hranici sto tisíc korun. V extrémních případech se dostanete i na dvojnásobek.

Procesory, grafiky a RAM

Drtivá většina přenosných herních počítačů staví na procesorech Intel. Minimem jsou modely řady i5 (nejlépe ty čtyřjádrové ze současné generace Kaby Lake, nejčastějšími zástupci jsou modely 7200U, 7300HQ a 8250U), standardem jsou spíše procesory řady i7 (nejčastěji jde o modely 7500U, 7700HQ a 8550U).

I v případě grafických karet, se kterými se setkáváme v herních noteboocích, hraje prim jeden výrobce, americká Nvidia. Ačkoli můžeme narazit i na výjimky, je to právě Nvidia, která dodává čipy do drtivé většiny přenosných herních počítačů. Mezi nejčastější zástupce patří modely GeForce GTX1050 a 1050Ti, GTX1060, GTX1070 a GTX1080. Zejména poslední zmiňovaný model nabízí skutečně velký výkon, který zvládá obsloužit hry ve Full HD i při vysokých detailech a rozumně vystačí i při hraní ve 4K. Pro seriózní využívání stále populárnější virtuální reality doporučujeme sáhnout alespoň po modelu GTX1070.

Za vyzdvižení stojí karty s označením Nvidia Max-Q. Tato řada totiž umožňuje za cenu určitých ústupků v dostupném výkonu osadit i do tenkých a kompaktních notebooků grafické řešení s výkonem ještě nedávno dosažitelným pouze ve stolních počítačích.

Pokud hovoříme o množství operační paměti (nejčastěji se využívají moduly DDR4), je dnes nejčastější hodnotou 8 GB, s rostoucí cenou počítačů kapacita roste až na 32 GB a v některých případech dokonce i na 64 GB.

Úložiště

Díky klesajícím cenám se standardem stala SSD úložiště, mezi jejichž benefity patří provozní vlastnosti v čele s minimální dobou odezvy a vysokými rychlostmi čtení a zápisu, což je však často vykoupeno menší kapacitou 128 nebo 256 GB, kterou můžeme považovat za naprosté minimum. Příplatek za více prostoru se určitě vyplatí. Flashová úložiště typu NVMe, často podpořená zapojením v režimu RAID, se odvděčí špičkovým výkonem dosahujícím často dvou až tří gigabajtů za sekundu při čtení i zápisu dat. Načítání operačního systému, aplikací a zejména her je pak opravdu hbité.

Cenovým kompromisem je osazení menšího SSD a klasického plotnového disku. Ideální to není, protože v době, kdy si jedna hra běžně zabere desítky TB prostoru, se jich na malé SSD mnoho nevejde. Majiteli tak v tomto případě nezbývá, než se smířit buď s pomalejším načítáním her, které se na SSD již nevešly, nebo s častou instalací a odinstalací her pro získání nového prostoru.

Displeje

U herních notebooků, na rozdíl od těch klasických, často platí, že více prostoru na obrazovce se hodí. Požadavky na mobilitu zde nejsou tak striktní a hráči spíše ocení více prostoru, který jim poskytnou notebooky s úhlopříčkou 17,3″(a někdy i více). Standardem je rozlišení Full HD, pod které nemá smysl chodit. Některé přenosné počítače nabízejí i vyšší rozlišení (typicky 3 840 ×2 160), jež však nelze jednoznačně doporučit, protože při hraní her nebývá vzhledem k podstatně vyššímu nároku na výkon vždy výhodou, často právě naopak.

Standardem jsou dnes panely typu IPS, ačkoli právě u herních notebooků se někdy stále můžeme setkat i s panely TN (které jsou vhodnější díky některým vlastnostem, zejména rychlejší obrazové odezvě). Kromě typu panelu stojí za pozornost i několik dalších vlastností. Náročnější uživatele potěší vyšší obrazová frekvence (ideálně alespoň 120 Hz) a technologie Nvidia G-Sync (díky synchronizaci obnovovací frekvence grafického čipu a displeje zajistí plynulejší zobrazení).

Audio a další speciality

Ačkoli hráči počítačových her často preferují sluchátka, jsou reproduktory jednou z oblastí, na kterou výrobci kladou důraz a kterou se snaží odlišit od konkurence. Obecně platí, že základem bývají stereo reproduktory kvalitativně převyšující běžný průměr (neherního) notebookového portfolia. V řadě případů se můžeme setkat s nejrůznějšími logy a certifikacemi jako Bang & Olufsen, Dolby Atmos nebo Dynaudio, jež také mohou být (nikoli však nutně jsou) zárukou kvalitnějšího zvuku. Zde vždy záleží na konkrétním kusu a konkrétním výrobci. Pokud se však zadaří, mohou tyto technologie přinést prostorovější zvuk a jeho celkově lepší podání. Výjimkou nejsou ani herní notebooky disponující více reproduktory, typicky čtyřmi, někdy i v kombinaci se subwooferem.

Místem, kde se výrobci snaží odlišit, bývá často také klávesnice. (Nepsaným) standardem je podsvícení, často uživatelsky regulovatelné (nikoli ve smyslu jeho zapnutí a vypnutí, ale i v možnosti nastavení různých barev pro různé segmenty, kdy lze jednotlivým úseků a často i tlačítkům nastavovat individuální barvy, často z kompletní nabídky RGB).

Nároční uživatelé sáhnou po některém z modelů vybavených klávesnicí s mechanickými spínači. Neocenitelnou funkcí je i schopnost současného zpracování více stisknutých kláves, kterou některé modely rovněž disponují.

Zajímavou specialitkou je technologie Tobii pro sledování pohybu očí, jež se uplatní při hraní her, ale využít ji lze i v prostředí operačního systému a v aplikacích.

Herní notebooky, doposud tolik nepodléhající trendu ztenčování (což je do velké míry vynuceno nutností nasazení kvalitního, tudíž rozměrného, chlazení), se naštěstí prozatím vyhýbají redukování konektorové výbavy, se kterým dnes stále častěji bojují majitelé „běžných“ notebooků. Součástí výbavy herních notebooků tak bývá dostatek portů USB včetně moderních USB-C, čtečka paměťových karet, Ethernet i několik obrazových výstupů. Raritou ve výbavě se naopak postupně stává optická mechanika.

Negativa?

Až doposud jsme ve článku zmiňovali veskrze samá pozitiva, bylo by však férové si uvést i některé slabší stránky herních strojů. Že jde často o velké a těžké stroje, jsme si již zmiňovali, k dalším častým omezením pak patří například i slabší výdrž při práci na baterie nebo omezené zabezpečení (na druhou stranu nikdo nemůže čekat zabezpečení na úrovni byznysových zařízení…). Ve výsledku jde však spíše o vlastnosti, nikoli přímo negativa, a typickým uživatelům nejspíš nebudou vadit nebo si jich ani nevšimnou.

Zdroj: DCD Publishing